Rubriky
RECENZE: Pekelné učení s Čertíkem Kvítkem
Jasná a jednoduchá pravidla
Důležitou roli ve hře hraje samozřejmě znalost psaní tvrdého a měkkého Y/I v méně i více známých slovech. Výrazy či věty s těmito slovy jsou vypsány na kartičkách, takže je možné vybrat jen ty texty, které děti znají nebo znát mají. Když jsme hrály ve dvou, domluvily jsme se, že dcera kartu pro sebe vždy vybere sama podle svých znalostí a pro mne naopak vybere takové, které obsahují obtížnější „špeky“. Nakonec mi stejně neustále radila. A cílem přece není dítě nachytat, ale pravopis si postupně „vrýt“ do hlavy.
Co mě nadchlo, byl návrh ze strany dcery, že budeme čerty zachraňovat společně. Znovu mi zopakovala, že má ráda kooperativní hry, když proti sobě nesoupeříme, ale jdeme spolu za nějakým cílem. Z toho mám velkou radost, protože její soutěživost někdy překonávala mé nejhorší sny. A tak jsme se bezpečně vydaly na cestu ohnivým peklíčkem a postupně pomáhaly starým čertům dostat se z podzemí a podívat se na svět lidí. Odhalovaly jsme další a další kartičky. I my, dospělí, jsme si s oblibou zapřemýšleli o tom, jak se píše slovo „VÍSKA“, „VYMÍTAT ĎÁBLA“, „LIŠEJ“, „SIVÝ“, „LIŠAJ“, „MLÍT“ (ač víme, jak se píše „MLÝN“), „BRZIČKO“ (ač „BRZY“ přece píšeme jinak). U věty „mýt špinavý talíř“ jsme si s dcerou vlastně daly možnost použít obě Y/I, a u slova „VLYS“ z oblasti architektury přišel na řadu přítel Google, protože jsme nejen nevěděly, co to přesně je, ale ani jak toto slovo vzniklo.
Oceňujeme, že správné řešení je u všech kartiček na rubové straně. Máme tedy hned zpětnou vazbu a hru tak mohou hrát i samy děti, které ještě v pravopisu tápou. Věty jsou krátké a jasné, takže u začínajících čtenářů nevznikají bloky ve čtení, navíc jsou písmena dost velká. Praktické je, že u správného řešení je i obrázek, který pomůže dětem si správné psaní lépe zapamatovat díky asociacím.
Učení může být i zábavné
Proč nervozita? Protože NÁZEV… pravda, trochu jsem text obešla, a nezmínila ho celý, tak to prošlo. Dospěla jsem totiž k názoru, že název hry vznikl pro upoutání pozornosti rodičů, přičemž čertík to tak trochu zachraňuje. Ano, bdělý a zodpovědný rodič samozřejmě s jásotem vítá každou hru, co umožní procvičit kterýkoliv z neoblíbených drilů škole vlastních. Ale když dítě vidí o prázdninách či o víkendu slovo „učení“ a k tomu podnadpis „ Vyjmenovaná slova“, utíká kilometry daleko. To asi chápete i díky vlastní zkušenosti :). Tuto nenáročnou překážku jsme zdárně překonaly. Hurá! Došlo na odhalení hrací plochy a čtení pravidel. A tam už bylo dobře… No, abych pravdu řekla, dobře bylo proto, že jsem pravidla četla tak trochu po svém. Občas něco ubrala a něco naopak přidala.
Když text začíná větou o tom, že čertí kluk MUSÍ chodit do školy, ostatně tak jako kolem sedící děti natěšené na mimoškolní hraní, a pak pokračuje tvrzením, že se stejně jako ony MUSEL naučit číst, psát a počítat… a navíc teď přišla na řadu vyjmenovaná slova a ta jsou DOCELA ZAPEKLITÁ a občas dají čertíkovi PĚKNĚ ZABRAT, začíná se mi nápadně třást hlas z obavy, že uslyším známé: „To nebudeme hrát.“ a už nikdy tu pomyslnou bariéru nepřekonám. Při dalším čtení se brzy dozvíte, že vaším cílem je zachránit hodné, avšak nešikovné a popletené staré pekelné strýčky, PROPADLÍKY, KTEŘÍ VE ŠKOLE POMOTALI, CO MOHLI, a dokud nedoženou, co se nenaučili, MUSÍ PRACOVAT V TOMTO TMAVÉM KOUTU PEKLA. Teprve když se jim podaří naučit něco nového, mohou se s Kvítkem podívat ven za dětmi.
Možná jsem až příliš pozorná ke slovům, ale je to zkrátka mé životní téma. Síla slova je mezi námi, dospělými, nedoceněná. Programovat mysl dětí prostřednictvím příběhů a slov považuji za silný prvek v tvorbě jejich osobnosti. Věřím, že každá věta, kterou dítěti říkáme, ovlivňuje, obzvláště v počátku jeho života, nastavení mysli, reakce na situace, a hlavně postoj k nim. Nejsem nadšený příznivec tradičních českých pohádek a vyhledávám spíše takové příběhy, které děti přímo učí vážit si samy sebe, nebát se chybovat, užívat si život a milovat třeba právě celoživotní učení (a neříkat mu mučení).
Proto má verze pravidel zněla trochu jinak. Čertík se totiž moc rád učí něco nového, třeba psát a číst, ale záleží mu na tom, aby napsal své příběhy správně. Samozřejmě že neumí hned vše a dělá chyby, ale proto je rád, že mu třeba herní kartičky poradí. Svým strýčkům pomůže, protože oni toho spoustu zapomněli a moc rádi by se zase naučili napsat věty dobře, aby pak mohli v našem lidském světě dělat rozličná užitečná povolání, jako třeba dříve byli písaři :). Je na vás, jestli si příběh v pozadí hry upravíte podle svého či ne. Pro nás to vhodné bylo. Pozitivní naladění neuteklo a mohly jsme si s dcerou tak užít krásnou a zábavnou hru, kterou jsme si upravily na kooperativní. Hlavně jsme se snažily nezapomenout na žádného z čertích strýčků. A to se nám nakonec povedlo.