Potřebujete poradit? 770 601 604 Po - Pá 9:00 - 15:00
0
Košík
Úvodní stránka Mámin blog RECENZE: ZOO snů - DJECO

RECENZE: ZOO snů - DJECO

Recenze 25. 2. 2020 1 minuta
Monika Domincová
Když jsem poprvé spatřila nádhernou krabici plnou obrázků zvířat z naší domácí „hitparády“, nešlo odolat. Vlastní ZOO jsme vytvářeli doma už mnohokrát, a to v různých podobách, a proto jsem věděla, že hra na toto téma zaboduje. Jasný koncept a pravidla umožňují rychle začít. Kdo by nechápal, že je potřeba udělat výběhy, mezi nimi cesty, a na ty umístit návštěvníky ? ☺


Pak už stačilo jen dodat, že každá cesta může mít jen jednoho panáčka a každá strana výběhu, která s ním sousedí, je za bod. No to je přece logické – k čemu jinému zoologické zahrady jsou!

Je to ideální hra pro netrpělivé děti, které nerady čekají, než se přečtou celá pravidla. Fakt, že procházení všech detailů některých her je někdy až nekonečné i pro dospělé. Už jsme natěšení a pak ještě tahle situace a další situace, a co kdyby toto a tamhle to… Kolikrát si říkám, proč jsem se nevrhla do rychločtení už dříve.

Zkrátka začneme hrát a ono se to vytříbí. 

Zdánlivě jednoduchá hra najednou dostává jasné obrysy strategického rámce. Čím déle hrajete, tím více si uvědomujete, že když moc nepřemýšlíte, moc kýžených bodíků nenasbíráte.

Do hry totiž vstupuje faktor náhody – čili rizika. Nikdy nevíte, které dílky se poslepu dostanou ven z pytlíku. A v tom je ten největší zakopaný pes! Ono můžete stokrát postavit cesty, ale když vám nepřijde dílek s variantou „přidej panáčka“, jste nahraní… Postupně měníte přístup, zkoušíte různé možnosti, a někdy to zkrátka nevyjde. Zjistíte, jak moc vás nutí přemýšlet jen fakt, že cesty se musí vždy napojovat na sebe.

Hráli jsme několikrát za sebou, líbí se mi opět možnost hru obohatit nadstavbou (např. že barva panáčků hraje či nehraje roli a nebo použití různých hracích desek). 

Co mě na této hře zaujalo nejvíce? Měli jsme už několik her, kde je potřeba skládat tvary složené ze čtverečků do různých obrazců a ty skládat do omezeného prostoru. Pokud znáte hru Ubongo, ta je na tomto principu postavena. Jenže chybí tam ten příběh! Pořád jsem si myslela (a snažila se to bez konfliktu přijmout), že moje dcera prostě nevyniká v této oblasti – asi jí něco nejde, nebo to nechápe. Její odpor k podobným hlavolamům se mi zdál až překvapivý. Jenže ono to mělo jiný důvod! Chyběl tomu záměr – proč bych to dělala!

Proto mám tuto hru moc ráda. Dodala nám chuť trénovat zdánlivě jednoduchý, ale dětmi ne vždy oblíbený způsob myšlení. Zařadila bych ho do oblasti orientace v prostoru a geometrii. Jsem vděčná této hře, že nám, kromě možnosti si tuto dovednost tříbit, dala jasnou zprávu, že i toto téma děti zvládají bravurně. Jen k tomu potřebují ten správný kontext.

 

Internetový obchod
Sdílet
Monika Domincová Monika je naší externí posilou, autorkou mnoha recenzí a hodnocení společenských her a stavebnic na blogu Agátina světa. Její zálibou je hledat edukativní rozměry napříč hrami a rozvíjet hrou svou dceru Karolínu.