Rubriky
RECENZE: Zombie Kidz: Evoluce
Neotřelé, nové, hravé, dětské, strhující, svižné, překvapující (a to neustále), návykové. Mohla bych ještě pokračovat i tím, že malá krabice na první pohled vypadá, že toho moc nenabízí, ale výstižné slovo „evoluce“ v názvu dokonale vystihuje, co vás čeká. Jak se dokáže vyvíjet sama hra, bude se nejspíš vyvíjet i váš názor na ni. Zpočátku si nejspíš řeknete; „Co na tom všichni mají?“ nebo „Vždyť je to o ničem“… a uzavřete to nejspíš větou „Z toho se brzy zblázním!“.
Jenže ono vás to nejspíš brzy překvapí. A tím „to“ nemyslím zombie skryté v některé místnosti školy, kterou právě banda ne příliš vzhledných (ale zas ne tolik strašidelných) „slizounů“ napadla.
Tato malá krabička obsahující jen pár kartiček, kostku a relativně malou a jednoduchou oboustrannou hrací desku s půdorysem školy, totiž velmi pomalu a postupně odkrývá svá tajemství s tím, jak moc ji hrajete.
Začnete nejspíš tak jako my – zahrajete si základní pravidla a zjistíte, že ta strana desky, která je určena pro dva hráče, je opravdu ve dvou snazší a dobře hratelná. Půdorys má totiž více vchodů. Ačkoliv jako bystrý a důmyslný rodič začnete tuto „odrhovačku“ hrát možná s jistou nevolí, zjistíte už po pár minutách, že ve vašem těle nápadně stoupá adrenalin a že vlastně doufáte, že ty potvory pokoříte. Čím dál víc si přejete nad nimi vyhrát. Napětí stoupá, zombie obsazují jednotlivé místnosti a vy se snažíte se svým dítětem domluvit, jaký krok teď uděláte, abyste tak akorát riskovali a zvýšili tak šanci nad nimi vyhrát.
Jak z toho jasně vyplývá; „zombíci“ je hra dokonale kooperativní, a to s velkou dávkou napětí a spádu. Po chvíli zjistíte, že kostkou házíte čím dál rychleji a nakonec vlastně necháte házet kostku jednoho hráče, aby vás nezdržovalo předávání z ruky do ruky.
Jakmile zjistíte, že princip hry je sice fajn, ale „zblbnout“ u ní nehodláte, vrátíte se k jednoduchým pravidlům a začtete se znovu a pozorně do „Příručky lovce zombií“, jež vás hned na obálce varuje, že v krabici najdete několik (tajných) obálek, které nesmíte otvírat – dokud k tomu vysloveně nebudete vyzváni.
Evoluce začíná!
Za každou dohranou hru vylepujete do svého průkazu hráče (je součástí příručky) samolepky s obrázkem mozku (jak trefné) a zároveň postupně plníte množství různých misí. Takovou misí je např. v první fázi „Vyhrajte hru se 2 hráči“, kdy postupně roste počet hráčů až na maximum 4. V další fázi např. máte za úkol hru společně vyhrát se 6 zombiemi místo všech 8, jež jsou k dispozici. Tím se hra o dost ztíží, protože v celé hře jde především o to, aby zombie neobsadily školu. Hra končí, pokud všichni zombie zabrali některou z místností. Když tedy snížíte celkový počet zombií, konec nastává dříve. Další misí může být výhra ve dvou hráčích, ale na té straně hrací desky, která je určena pro více hráčů a má tedy méně dveří, jimiž můžete procházet. Musím uznat, že u této varianty jsme se hodně zapotili. Za každou splněnou misi si můžete vylepit samolepku trofeje do svého průkazu.
Jak samolepky přibývají, dostáváte se k vylepovacím políčkům a možnosti otevřít první (až třináctou) tajnou obálku. A evoluce se rozjíždí na plné pecky! V obálkách nacházíte nečekané nové rozměry hry – pokročilá pravidla, nové schopnosti hrdinů, odznaky hodnosti, jež rovněž vylepujete do průkazu. Procházíte tedy hodností nováčka, amatérského lovce zombií, hrdinného lovce, až k ultimátnímu lovci zombií (hodností je celkem 7).
Už chápete, co autoři myslí pojmem „evoluce“?
Ano, základní hra Zombie Kidz je opravdu jednoduchá a svižná. Zvládnou ji i menší děti. Počet hráčů 2-4 je ideální a nejčastější možnou variantou. Kooperativnost je stále více oceňovaná i soutěživými dětmi, protože vyhráváme přece společně nad „zlem“, a to dává mnohem větší smysl než porazit kamaráda. Dcera naprosto miluje tu chvíli, kdy obě dorazíme k bráně v rozích desky a uzamkneme ji před zombiemi. Součástí rituálu „oslavy“, že se nám to podařilo, je totiž plácnutí, tzv. „high five“. Důsledně si pokaždé musíme plácnout a je to okamžik, kdy děti prožívají ten úžasný pocit společně dosaženého cíle.
Pokud si jen chceme užít radost a napětí a společně si zahrát třeba jen pár minut, použijeme základní koncept a u toho se bezstarostně ponoříme do děje. Umístíme zombie ke 4 branám do školy a zbylé 4 necháme v tzv. rezervě. Házíme kostkou, která má na sobě barvy místností školy. Když padne určitá barva, do místnosti s touto barvou umístíme novou zombii. Vyhnat zombie z místnosti můžeme tím, že do ní vstoupí kterýkoli hráč. Při každém hodu máme možnost udělat jeden pohyb mezi místnostmi. Cílem však není do nekonečna vyhazovat zombie ze školy, to by bylo jednoduché (ale i to jde použít jako zjednodušení pro menší dětičky). Naším úkolem je pozavírat všechny brány, a to tak, že se postupně u všech sejdou alespoň dva hráči a zamknou je (položením žetonu s klíčem). Pozor, nezapomeňte si pokaždé plácnout – a pořádně!
A kdo tedy vyhrává? My všichni. Ale pouze pokud se nám podaří zamknout brány dřív, než všechny zombie zaplní školu. Zdá se to jednoduché, ale roli hraje náhoda, a tak se rozhodujete s velkou dávkou nejistoty a zároveň vlastně učíte děti kalkulovat jakousi pravděpodobnost budoucího vývoje. Dokud jsou v místnosti zombie maximálně dvě, stačí vstoupit a vyprášit je ven do rezervy. Jakmile však stoupne počet na tři, do místnosti již vstoupit nelze. Zombie se tam pak hromadí a vy máte delší cestu k branám, protože místnost musíte obcházet. To je mazec. Nervy tečou, zombie přibývají. Pokaždé se modlíte, ať padne ta strana kostky, která nemá žádnou barvu, a vy tak získáte jeden krok navíc před příšerami.Už od první hry mne nadchlo vidět, jak děti umějí zvládat ten tlak – rozhodovat se, riskovat, počítat však i s určitou dávkou rizika, nepřehnat to. Byla jsem vděčná dceři, že často rozhoduje i za mne. Nebojí se rozhodnout pod tlakem. Kalkuluje další tahy a zkrátka občas podstoupí i riziko větší. Ono to prostě nějak dopadne. Kde je ten správný level rizika, určuje každý z nás. Přístup k riziku se totiž liší. Objevíte opatrné hráče, kteří pro jistotu vyhánějí vetřelce raději hned, a pak ty, kteří zariskují a jdou k cíli přímo. Nic není špatně, naopak. Proto hrajeme spolu, abychom se navzájem inspirovali a učili se od sebe – nebát se, ale také zbytečně neriskovat a tím ohrožovat výsledek celé party.
Moje počáteční zklamání nad jistou primitivností hry a jednoduchým obsahem bylo rychle vystřídáno nadšením a zápalem. Do hry mě vtáhla dcera, která se do ní zamilovala hned. Zombie Kidz je zkrátka šitá dětem na míru a neumím si představit, že by nějaké dítě rovnou odmítlo hru hrát s tím, že ho „nebaví“. Je to přesně ten koncept, který děti ocení.
Ano, tímto je třeba uznat, že nejde o strategickou hru, která zabaví dospělé a uspokojí vysoké nároky na promyšlenost a složitost konceptu. Jde také o dospělými občas ne příliš oblíbený nápad s vyháněním zombie. Děti to ale chtějí a z nějakého pro mě nepochopitelného důvodu je to přitahuje. Pokud jde o dospělé, velmi dobře se hra uplatní na dobré párty v proudu.
Tip: Podívejte se také na video, ve kterém vám naše Jana společně se svým synem Markem, představí hru Zombie Kidz.
Zombie Kidz je naprosto zaslouženě oblíbenou klasikou a mezi dětmi způsobuje jakousi nakažlivou mánii. My dospělí nemusíme úplně chápat, proč se tak děje. Zkrátka se autorům něco docela dobře povedlo. Ve své cenové kategorii hra vyčnívá a je rozhodně dobrou, ne-li první volbou, pokud hledáte hru, ke které se děti budou vracet a hned tak je neomrzí, nebo rychlou a napínavou hru pro celou rodinu, jež je zárukou dobré zábavy všech věkových skupin.
RECENZE: Zachraňte příšerky - MINDOK
Zachraňování příšerek v podobě roztomilých potvůrek, jež vyvolávají sympatie spíše než obavy, jsme si okamžitě oblíbili. Tato hra nabízí všechno to, co máme na hrách rádi, proto praktické a skladné balení máme doma již delší dobu neustále po ruce. Myslím, že tento „stat...
RECENZE: Věž čarodějnic - MINDOK
Pokud u vás doma „frčí“ kouzlení, čarodějnice s košťaty i bez nich, kostýmy se špičatými klobouky nebo vaše děti láká dobrodružství pod rouškou noci třeba ve formě noční bojovky s kmitajícími světýlky, jistě vás bude bavit tato jednoduchá, ale přitom velmi nápaditá hra ...
RECENZE: Kavárna mimozemšťanů - DJECO
„Kavárnu pro mimozemské příšerky“ si dcera bez váhání vybrala už podle vzhledu krabice. Naprosto ji okouzlila svým originálním pojetím a atmosférou. Obludárium v podobě občerstvení, kde budeme obsluhovat netradiční zákazníky. Ta představa nás lákala obě. Novinka od zkuš...
Monika Domincová
Monika je naší externí posilou, autorkou mnoha recenzí a hodnocení společenských her a stavebnic na blogu Agátina světa. Její zálibou je hledat edukativní rozměry napříč hrami a rozvíjet hrou svou dceru Karolínu.