Rubriky
RECENZE: Lesní dobrodružství - DJECO
Další povedená karetní hra, tentokrát pojatá jako „tvoření opičí dráhy lesem“. Nejde tedy o princip přikládání karet podle hodnoty či barvy nebo překonávání nějakých zloduchů a hledání pokladů. Hlavním cílem je posbírat co nejvíce na sebe navazujících karet, přičemž návaznost je čistě „obrázková“.
Jak je typické pro většinu karetních her, tak i v případě Lesního dobrodrodružství jsou pravidla jednoduchá a rychle pochopitelná. Lze je tedy vysvětlit doslova během pár sekund. Přitom nechybí nápad, nutnost přemýšlet a taktizovat, v tomto případě i hoooodně zapojit paměť. Pravda, tu lze i nepoužít, ale pak máte jen velmi malou šanci na výhru.
Grafika je sympaticky a přehledně vymyšlená. Poutavé opičí dráhy mezi stromy zaujmou každou malou opičku či tygříka. Zpočátku to vypadá jednoduše, ale nedoufejte, že se nezapotíte! Při první hře spíše omrknete princip a možnost strategie k získání co nejvyššího počtu bodů. Postupně pak ladíte taktiku tak, abyste byli lepší než soupeř.
Všechny vybrané karty zůstávají hráčům na stole či v ruce otočené tak, aby nebyl vidět obrázek, což je zásadní pro obtížnost hry (u menších dětí můžeme hru významně zjednodušit tím, že povolíme podle potřeby na karty nahlížet nebo necháme karty po celou dobu obrázky odkryté).
Jakmile dojde k rozdání všech karet z balíčku, je potřeba sladit čas, aby nikdo nebyl znevýhodněn. V této hře šlo totiž dosud o paměť, ale teď už půjde hlavně o čas. Hráči ve stejnou chvíli otočí karty obrázky nahoru a sestavují svou dráhu tak, aby použili co nejvíce svých karet. Všechny na sebe musejí ale z obou stran správně navazovat, a to jak použitým dílem, tak barvou. Dráha obsahuje různé mostky a provazy v odlišných výškách.
V první fázi hry, kdy si hráči vybírají vždy jednu ze dvou karet, je samozřejmě velmi těžké si pamatovat všechny již vybrané karty. Obvykle se tedy nepodaří mít souvislý sled karet, který pak jen poskládáte za sebe. Musíte trochu přemýšlet, kam kterou kartu dát, aby se co nejvíce vyplatilo její umístění.
Tlak času to všechno zásadně ztěžuje. Jak? Ve hře je totiž ještě jedna hromádka, a to s kartami bonusových bodů. Ten, kdo poskládá svou řadu první, všem oznámí, že skončil, a vezme si první bonusovou kartu. Díky ní získá 3 body navíc. Další karty pak přidávají o bod méně. Když hrají jen dva hráči, použijí bonusové karty dvě. Mohou se však domluvit, zda bude nejrychlejší hráč bohatší o 3 body či jen o dva nebo o jeden a ten druhý třeba jen nedostane žádný. Zpočátku můžete bonusové karty úplně vynechat a eliminovat tak faktor času. Ne každý rád přemýšlí pod tlakem. Pokud tedy víte, že vaše děti nemají rády časový limit, nestresujte je tím a užijte si hru bez tohoto prvku. I tak je dost náročné postavit co nejdelší souvislou trať. Časem třeba přidáte bonus pro zpestření.
Když všichni své trasy lesem dokončí, navzájem si zkontrolují, zda všechny karty opravdu správně navazují. Body totiž získává hráč jen za ty správně napojené. Nepoužité karty se nepočítají vůbec.
Lesní dobrodružství je prima hra pro svižné hraní, při němž mozek nespí. Je to zábava a pohoda, trochu tlaku a práce s obrázky. Hodí se tak pro děti, co třeba nerady počítají, ale mají dobrou představivost a paměť. Mohou tak vyniknout a užít si svou chvíli slávy.
U každé karetní hry je dobré zvážit, kolik prostoru potřebujete, než se do ní pustíte. U této potřebujete na první část hry jen malý prostor – balíček a dvě pozice pro karty. Při stavění opičí dráhy je nutné, aby si každý hráč zajistil dlouhý pás, který vystačí pohodlně na celou dráhu s ohledem na počet karet v ruce. Je tedy vhodné skládat cestičky třeba na koberci, aby prostor hráče nijak neomezoval. Mohou si tak karty rozložit před sebe a vedle skládat už finální dráhu. Pokud není dost místa, např. když se hráči navzájem omezují na malém stole, ztrácí hra spád a může dojít ke zbytečnému handrkování a zklamání, protože při časovém tlaku není prostor na vyjednávání o centimetry hrací plochy. Doporučuji tedy v rámci přípravy zvolit vhodný prostor a nastavit férové hranice.
Jedna hra je velmi rychlá, trvá zhruba 10 minut. Je ale dobré ji sehrát několikrát, protože taktika se postupně zdokonaluje a hraní začíná být zajímavější. Rozhodně počítejte s tím, že u jedné hry nezůstane. Má dcera je opička, co opičí dráhy stavěla již odmalička, a neustále někde visí a leze, a tak je hra Lesní dobrodružství u nás velmi oblíbená. Často ji přibalíme do batohu, když někam jedeme. Zatím nás nezklamala. Občas se nám stane, že se do hraní ostatním moc nechce. Stačí však prostě začít hrát a přihlížející se postupně rádi přidají. Ono se to totiž nedá vydržet :-).
Grafika je sympaticky a přehledně vymyšlená. Poutavé opičí dráhy mezi stromy zaujmou každou malou opičku či tygříka. Zpočátku to vypadá jednoduše, ale nedoufejte, že se nezapotíte! Při první hře spíše omrknete princip a možnost strategie k získání co nejvyššího počtu bodů. Postupně pak ladíte taktiku tak, abyste byli lepší než soupeř.
Jdeme na to!
Příprava hry zabere chvilku. Každý si vezme počáteční a koncovou kartu své opičí stezky, doprostřed stolu se dá balíček karet otočených obrázky dolů. Postupně se obrací vždy dvě karty obrázkem nahoru a hráči si vybírají vždy jednu z nich, která se jim hodí. Pravda, někdy se nehodí žádná, ale máme šanci ještě nastavit taktiku stavby cesty tak, abychom zvolenou kartu nakonec přeci jen využili.Všechny vybrané karty zůstávají hráčům na stole či v ruce otočené tak, aby nebyl vidět obrázek, což je zásadní pro obtížnost hry (u menších dětí můžeme hru významně zjednodušit tím, že povolíme podle potřeby na karty nahlížet nebo necháme karty po celou dobu obrázky odkryté).
Jakmile dojde k rozdání všech karet z balíčku, je potřeba sladit čas, aby nikdo nebyl znevýhodněn. V této hře šlo totiž dosud o paměť, ale teď už půjde hlavně o čas. Hráči ve stejnou chvíli otočí karty obrázky nahoru a sestavují svou dráhu tak, aby použili co nejvíce svých karet. Všechny na sebe musejí ale z obou stran správně navazovat, a to jak použitým dílem, tak barvou. Dráha obsahuje různé mostky a provazy v odlišných výškách.
V první fázi hry, kdy si hráči vybírají vždy jednu ze dvou karet, je samozřejmě velmi těžké si pamatovat všechny již vybrané karty. Obvykle se tedy nepodaří mít souvislý sled karet, který pak jen poskládáte za sebe. Musíte trochu přemýšlet, kam kterou kartu dát, aby se co nejvíce vyplatilo její umístění.
Tlak času to všechno zásadně ztěžuje. Jak? Ve hře je totiž ještě jedna hromádka, a to s kartami bonusových bodů. Ten, kdo poskládá svou řadu první, všem oznámí, že skončil, a vezme si první bonusovou kartu. Díky ní získá 3 body navíc. Další karty pak přidávají o bod méně. Když hrají jen dva hráči, použijí bonusové karty dvě. Mohou se však domluvit, zda bude nejrychlejší hráč bohatší o 3 body či jen o dva nebo o jeden a ten druhý třeba jen nedostane žádný. Zpočátku můžete bonusové karty úplně vynechat a eliminovat tak faktor času. Ne každý rád přemýšlí pod tlakem. Pokud tedy víte, že vaše děti nemají rády časový limit, nestresujte je tím a užijte si hru bez tohoto prvku. I tak je dost náročné postavit co nejdelší souvislou trať. Časem třeba přidáte bonus pro zpestření.
Když všichni své trasy lesem dokončí, navzájem si zkontrolují, zda všechny karty opravdu správně navazují. Body totiž získává hráč jen za ty správně napojené. Nepoužité karty se nepočítají vůbec.
Lesní dobrodružství je prima hra pro svižné hraní, při němž mozek nespí. Je to zábava a pohoda, trochu tlaku a práce s obrázky. Hodí se tak pro děti, co třeba nerady počítají, ale mají dobrou představivost a paměť. Mohou tak vyniknout a užít si svou chvíli slávy.
U každé karetní hry je dobré zvážit, kolik prostoru potřebujete, než se do ní pustíte. U této potřebujete na první část hry jen malý prostor – balíček a dvě pozice pro karty. Při stavění opičí dráhy je nutné, aby si každý hráč zajistil dlouhý pás, který vystačí pohodlně na celou dráhu s ohledem na počet karet v ruce. Je tedy vhodné skládat cestičky třeba na koberci, aby prostor hráče nijak neomezoval. Mohou si tak karty rozložit před sebe a vedle skládat už finální dráhu. Pokud není dost místa, např. když se hráči navzájem omezují na malém stole, ztrácí hra spád a může dojít ke zbytečnému handrkování a zklamání, protože při časovém tlaku není prostor na vyjednávání o centimetry hrací plochy. Doporučuji tedy v rámci přípravy zvolit vhodný prostor a nastavit férové hranice.
Jedna hra je velmi rychlá, trvá zhruba 10 minut. Je ale dobré ji sehrát několikrát, protože taktika se postupně zdokonaluje a hraní začíná být zajímavější. Rozhodně počítejte s tím, že u jedné hry nezůstane. Má dcera je opička, co opičí dráhy stavěla již odmalička, a neustále někde visí a leze, a tak je hra Lesní dobrodružství u nás velmi oblíbená. Často ji přibalíme do batohu, když někam jedeme. Zatím nás nezklamala. Občas se nám stane, že se do hraní ostatním moc nechce. Stačí však prostě začít hrát a přihlížející se postupně rádi přidají. Ono se to totiž nedá vydržet :-).
Monika Domincová
Monika je naší externí posilou, autorkou mnoha recenzí a hodnocení společenských her a stavebnic na blogu Agátina světa. Její zálibou je hledat edukativní rozměry napříč hrami a rozvíjet hrou svou dceru Karolínu.