Rubriky
RECENZE: Kuličková dráha - CLEMENTONI
Nenapadlo by mě, že dívenka, která si nejraději hraje s plyšovými zvířátky, bude tak nadšená právě kuličkovou dráhou. Ano, každé dítě baví vzít do ruky kuličku a pustit ji spletí kroucených koridorů, pozorovat její cestu až do konce a zkoušet to znovu a znovu. Postavit však takovou dráhu, aby vše fungovalo, propojit díly a neudělat chybu, všechno si dobře promyslet, to už chce určité úsilí a čas.
Když jsme si domů přinesli velkou krabici plnou různorodých dílků, zaujalo mě, jak dcera pečlivě postupovala podle návodu, brala systematicky díl po dílu a vylamovala je opatrně ze sad spojených do bloků, počítala, zda jsou všechny, a třídila je. Už to pro ni bylo obohacující. V této fázi bych jen vřele doporučila zájemcům, kteří se chystají stavebnici pořídit, aby si před rozbalením připravili nějakou vhodnou větší krabici, případně sadu krabic, které poslouží jako úložiště dílků. Ostatně na třídění dílků postačí i menší krabičky. Největší jsou dlouhé bílé koridory, které vyžadují krabici o délce asi 30cm. Nám skvěle posloužila krabicová malá skříňka, kterou máme již dlouho a její využití se s časem mění (Ikea). Takový systém pak u dětí podporuje smysl pro pořádek a řád. Brzy zjistí, že uložené a vytříděné dílky lze snadněji použít příště.
Dcera po roztřídění a uložení postavila část dráhy a ze svého výtvoru byla chvíli nadšená. Pak se nějak „zasekla“. Ke stavebnici se nevrátila. Byla jsem poněkud zklamaná a říkala si oblíbenou frázi, „jak jsou ty děti dneska přehlcené…“. Ale problém byl jinde. Když se mi konečně jeden večer podařilo utrhnout hodinu času tatínkovi odpočívajícímu po náročném pracovním dni a docílila toho, že oba začali stavět spolu, následovaly dvě hodiny nadšeného sdílení, kdy se z pokojíku ozývaly jen spokojené rozhovory nad postupem stavby. A občas k tomu zvolání: „Maminko, pojď se podívat!“. Věřím, že mi každá máma teď dobře rozumí ☺.
To hlavní je tedy na počátku - nenechat dítě při skládání samotné. Pomoci mu pochopit, jak číst návod, jak díly patří k sobě. Je to jako u tradičního lega, které má dnes doma snad každé dítě. V určitém věku je i malý človíček schopen vzít si tlustou brožurku a samostatně poskládat třeba celý dům. Do té doby to ale nedokáže. U společného začátku zjistíte, jak na tom dítě je, vysvětlíte nejasnosti tak, aby se dítě postupně do projektů začalo pouštět samo. Paralela s legem je jednoznačná – návody a postupy, bez nichž (alespoň zpočátku) jen těžko sestavíte zajímavý funkční model. U kuličkové dráhy vidím jako výhodu snadnost rozložení, roztřídění a chuť stavět znovu něco dalšího. Je v tom více akčnosti a variabilnosti. Dílky jsou odlehčené a skladné. Přitom s nimi dokážete dělat zázraky. Po složení různých verzí si navíc testujete základní fyzikální zákony v praxi.
Při první návštěvě prarodičů jsme museli vézt (kompaktní a praktickou) krabici s sebou. Okamžitě jsme se pustili s dědečkem do díla a užili si společné chvíle plné rad (ze strany dcery), jak se to správně dělá.
Návod je velmi koncepčně tvořený několika „projekty“ s jasným krokováním stavby a názorné demonstrace finální funkčnosti hotového výtvoru. Jednotlivé projekty na sebe navazují svou komplexností a složitostí, postupně využívají různé prvky a stávají se obsáhlejšími. Dokonce lze zapojit i věci dostupné v běžné domácnosti (kniha, krabice). To je potřeba mít na paměti, pokud byste stavebnici vezli někam, kde tyto věci k dispozici nemáte. Je dobré si návod zevrubně prohlédnout.
Rozhodně doporučuji i těm, co raději staví podle svého, aby si nejdříve prošli navržené koncepty. Ty totiž poslouží k širokému záběru možností díky mnoha inspiracím. Lépe tak i pochopíte, k čemu některé dílky můžete použít. S každým postaveným vzorovým projektem roste chuť i schopnost tvořit koncepty vlastní.
Když jsme začínali stavět první projekt podle návodu, byl to zážitek plný vzrušení. První pokus s kuličkou je vždy určitou odměnou za nekonečnou snahu stavbu vyladit tak, aby vše navazovalo a bylo stabilní. Občas je potřeba ještě po pár pokusech otestování funkčnosti vypuštěním kuličky na trasu stavební prvky posunout. Pro děti má takové skládání mnoho prospěšných prvků. Soustředit se, trpělivě vytrvat až do konce (ač někdy s obligátním boucháním či bouráním vzteky i lítostí „nad rozlitým mlékem“), přesnost a preciznost (stavbu neošidíš!), poznání zákonitostí gravitace, setrvačnosti, váhy, nakloněné roviny… V neposlední řadě pak ta obrovská radost na konci, když to zvládnu a povede se první funkční trasa pro kuličku. „Uau! Jupí! Povedlo se! Mamí, tatí, pojďte se podívat!“
Stavebnice nabízí nekonečné množství variant a poskytuje možnost vytvářet reálné modely staveb, které by klidně mohly existovat i ve skutečnosti. Dává nám možnost stát se na chvíli projektanty, architekty i staviteli. A to jsou činnosti, u kterých každý z nás prožívá ten krásný pocit seberealizace z dobře odvedené práce, na kterou si může sáhnout. Na druhou stranu díly jsou jednoduché, a tak nenabízejí již předchystaná řešení. Vše si musíme poskládat z malých detailů sami. O to více můžeme projevit svou tvořivou konstruktivní sílu.
Věřte, že tahle krabice vás hned tak neomrzí. Budete se k ní vracet a stále znovu objevovat tu krásu tvoření. Vždy najdete něco nového a posunete své schopnosti dál. A děti? Ty si mohou užít samostatnost a schopnost zvládnout celý proces bez pomoci (možná někdy s trochou slz), anebo si přizvat dospělé a užít si čas s nimi. Tato stavebnice totiž baví všechny - bez rozdílu věku. Ač díly působí velmi odlehčeně, je na první pohled znát, že jsou bytelné a hned tak se neponičí. Překvapilo mě, že i při malé tloušťce v některých místech nedochází k namáhání či ohýbání plastu. Výrobce zřejmě nešetřil a použil opravdu kvalitní materiál, který zaručuje stavebnici dlouhověkost, a tak může velmi dobře doplnit třeba vaši krabici s oblíbeným a legem ☺.
Představujeme Moniku Domincovou
RECENZE: Jungle Logic - DJECO
Rozhovor o hrách s Monikou Domincovou
