Rubriky
RECENZE: Doba kamenná Junior - MINDOK
Dlouho jsem váhala, jestli má smysl si hru pořídit. Grafické ztvárnění mě sice uchvátilo na první pohled, ale celkově se mi hra zdála příliš jednoduchá. Pár obrázků a osm políček uspořádaných cyklicky dokola, tři domečky, jednoduché symboly a pes. Co by kdo čekal?
Nenechte se však zmást! Už textu pravidel hry dávám „výbornou“. Nezačínají totiž obvyklým „cíl hry“ a „hra obsahuje“, nýbrž poutavým povídáním o životě prvních lidí. Dozvídáme se o dětech a jejich citovém způsobu prožívání o tom, že právě v této době si člověk k sobě připoutává první divoké vlky a domestikuje je až k dnešním mazlíčkům. Názorně vnímáme, co lidé v té době vyráběli, jak stavěli svá obydlí a že se v práci neměli čas ani na chvíli zastavit. Pochopíme i to, jak jedli a jak třeba přišli na princip pálení keramiky. Vidíme i oheň a jeho důležitost v tehdejším světě lidí. Pro dnešní děti, jejichž obrázek domova a jeho bezprostředního okolí je tolik jiný, je až zdravotně nezbytné na chvíli přesunout mysl k základním potřebám života a přežití; čistá voda v řece, les, hlína, bobule, lov, výroba vlastníma rukama a věrný čtyřnohý přítel po boku.
Už po pár minutách otáčení kartiček a sbírání surovin mi bylo jasné, že u jedné hry nezůstane. Ano, hráli jsme snad pětkrát za sebou, a kdyby nás čas netlačil, asi bychom hráli do kuropění ☺.
Co nás tedy tolik zaujalo? Především to, že bylo nutné po celou dobu hraní přemýšlet. Žádné flákání. To poslední, co jsem od hry očekávala. Náš herní příběh totiž rafinovaně kombinuje sbírání konkrétních surovin, které potřebuji na postavení tří chýší, jejichž cenu znám ve chvíli, kdy se karta chýše „odtajní“, a nutnosti pilovat svou paměť. Paměťové hry máme ve velké oblibě zejména proto, že má dcera odmalička odmítá hry, kde je jediným cílem zapamatovat si nějakou informaci. Myslím, že to prostě bolí. A některé z nás to asi bolí víc. A tak potřebujeme trénink této dovednosti schovat - doslova zabalit do atraktivního balíčku plného strategie a hledání řešení. Zde se to povedlo na maximum!
Oblíbená kostka postavená na náhodě a štěstí je totiž nahrazena dokonalou myšlenkou, že kolem hry jsou náhodně lícem dolů otočené žetony obsahující mj. právě hodnoty padající na kostce. To však není všechno. Můžete si pamatovat, kde je žeton s konkrétní surovinou a na tu se pak přesunout bez nutnosti počítání polí. Když máte nasbíráno vše potřebné pro stavbu chýše, bez žetonu „staveniště“ ji nepostavíte. Takže… pamatujete si, na jaké pozici tento žeton byl? Ne? Tak bohužel. Ztrácíte drahocenný čas a soupeř toho využije – pokud má dobrou paměť!
Pokud se vám nepodaří získat přesnou kombinaci surovin/zboží pro stavbu chýší v nabídce na hrací desce, máte stále šanci nepotřebné věci směnit. Ale - musíte si pamatovat, kde leží žeton „obchodní místo“ ☺. Nebo polohu kostky s konkrétním počtem teček, která vás k němu dovede. Pokud víte! Prima, tak hop tam a vyměňte vše, co potřebujete.
Vaše nasbírané zboží a suroviny navíc nemusíte ukazovat ostatním. Pro ně tedy může být těžké odhadnout, na kterou chýši z nabídky sbíráte suroviny. Může se tak snadno stát, že vám soupeř vyfoukne vámi vybranou chýši před nosem. Hra má totiž spád a každé kolo, kde uděláte chybu, znamená ztrátu na konečném výsledku.
Pokud vás od dosažení cíle hry – tedy postavení tří chýší – dělí jedna surovina, která již není k dispozici nebo nevíte, kde je, anebo (a to je také velkým ztížením hry nutícím nás všechny ke strategickému myšlení a volbě alternativních variant) je již žeton otočený, takže si ho vy vybrat nemůžete, využijte třeba žeton psa, který slouží jako žolík.
Domnívám se, že naprosto přiměřený věk je 7 let, protože v tomto věku si již dítě opravdu zapřemýšlí a pořádně zahraje. To činí hru vhodnou vlastně pro celou rodinu. Malinké dětičky, které již nespolknou drobné předměty, si mohou pohrát s poctivými figurkami a surovinami ze dřeva.
V pravidlech je uvedeno, že jakmile někdo postaví svou poslední, tedy třetí chýši, hra okamžitě končí. Pokud však promýšlíte pečlivě každý svůj krok, na závěr má začínající hráč obrovskou výhodu. Jeden tah navíc zkrátka může rozhodnout hru. Nám se to stalo několikrát. Proto jsme dohrávali tak, aby každý měl stejný počet tahů. Zdá se nám to spravedlivější. Některé děti by mohlo po férovém boji mrzet, že vlastně neměly šanci vyhrát. Druhou možností je hrát vícekrát a počátečního hráče střídat.
RECENZE: Karak - ALBI
RECENZE: Tajná výprava čarodějů - MINDOK
RECENZE: Carcassonne a Děti z Carcassonne - MINDOK
