Váš košík obsahuje
0 položeko celkové hodnotě
0 Kč s DPHKaždý si určitě rád večer na chvíli sedne k televizi, jiný rád povečeří špagety. Jsou to každodenní zvyky, ale všeho s mírou.
Kačka a Šimon Halíkovi například na tu televizi doplatili. Nešlo je od ní odtrhnut, nechtěli chodit spát, nechtěli si hrát, a ani by nešli do školy. No a rodiče nevěděli co s nimi.
Díky nápadu pana Halíka -zavolat paní Láryfáry už pozítří ráno - byli rodiče připraveni odjet na dva dny na výlet k jezeru.
Když se tedy děti vrátilly ze školy, přivítala je paní Láryfáry...... Jak příběh dopadne, se dozvíte pochopitelně až po přečtení.
Dále se v knize dozvíte o špagetové nemoci špagetóze, a o způsobu léčby, která se musí pro uzdravení nasadit.
Také se dozvíte, že paní Láryfáry bude mít narozeniny, pro které děti připraví i karneval, ale hlavně pro ní mají „Velké Překvapení" - co to bude, se dozvíte záhy.
Smutné lidi kniha rozveselí a veselým určitě udělá radost - tak vzhůru do čtení !!!
Autor: Betty MacDonaldová a Anne MacDonaldová Canhamová
Autorka recenze: Andrea Šťástková
Autorem povídek je spisovatel Karel Čapek, (9.1.1890 - 25.12.1938), který patří mezi literární velikány, jejichž díla neztratila ze své čtivosti ani tři čtvrtě století poté, co byla napsána. Byl prozaikem, dramatikem, překladatelem a autorem mnoha knih pro děti. Působil mj. jako redaktor Národních listů a Lidových novin, jeho ženou byla herečka a spisovatelka 0lga Scheinpflugová.
Z povídek lze vyčíst myšlenku, že život připravuje člověku stále nová, a to štastná či smutná, překvapení.
Tyto povídky jsou detektivní, záhadné a někdy až magické příběhy, jejichž hrdiny jsou policejní komisaři, agenti, strážníci, také zločinci či fanatičtí sběratelé. Ne všechny měly vyřešený konec. Autor chtěl možná ukázat, že ne všechny události a problémy mají řešení.
Básník
Neznámé auto přejelo na ulici starou ženu. Svědkem nehody byl student a jeho přítel básník Jaroslav Nerad. Vyšetřování se ujal policejní koncipient dr. Mejzlík, ale nevěděl si rady. Dal si zavolat Nerada, který sice tvrdil, že si nic nepamatuje, ale o události napsal báseň.
V ní nevědomky zachytil poznávací značku auta, které přejelo onu ženu, slovy: labutí šíje -2, ňadra - 3, buben a činely - 5. A tak pan Mejzlík případ úspěšně vyřešil.
Tajemství písma
Pan Rubner je novinář a má napsat článek o grafologovi Jensenovi, který podle rukopisu dokáže rozpoznat povahu člověka. Půjčí mu rukopis své ženy a Jensen mu řekne, že je marnivá, zlá, podlá, a že by mu nůž vrazila do zad, ale na to je moc pohodlná.
Po návratu domů je Rabner na manželku zlý a nespravedlivý, protože Jensenovi vše uvěřil. Druhý den si ale po rozhovoru se známým, panem Plečkou, uvědomí, že má svou ženu rád a výkladu nevěří.
Autor: Karel Čapek
Autorka recenze: Andrea Šťástková
„Když se to narodilo, bylo to jenom takové bílé nic, do hrsti se to vešlo, ale anžto to mělo pár černých ušisek a vzadu ocásek, uznali jsme, že to je psisko, a protože jsme si přáli mít psí holčičku, dali jsme tomu jméno Dášenka."
To byl úryvek hned z první kapitoly, ale varuji Vás - jestli jste typ vážného člověka, toto není nic pro Vás. Aneb tohle je veselý, zábavný, a i obrázkový humor. S Dášenkou se dostanete do zahrady plné rozbitých květináčů (samozřejmě díky Dášence), do psí boudy, do domu s rozbitým, rozkousaným nebo dokonce i s rozžvýkaným nábytkem (též její zásluhou), a třeba i k misce s rozlitou vodou. Ukáže se Vám hned ve dvou podobách - nakreslená samotným Karlem Čapkem a zvěčněná na pěkných fotografiích tím samým pánem. Uslyšíte také psí pohádky, které slyšela, když měla být vyfocena. Podle nich vznikla, jak asi víte, i večerníčková série.
Co dodat k této knize ? Nesmíte zapomenout si ji přečíst a prohlédnout obrázky a fotografie !
Autor: Karel Čapek
Autorka recenze: Andrea Šťástková
Stejně jako lidé, i zvířata potřebují svou vlastní poštu. Moc lidí si tuto věc nedokáže pořádně představit - ale proto je tu je Ondřej Sekora, který svým vtipným a zábavným vyprávěním dokazuje existenci pošty ze zoo.
Takže: byl jeden návštěvník, takový obyčejný, který se procházel a šoural zoo jen tak. Ale to se brzy mělo změnit...
To šel jednou do zoo brzo ráno. Pozlobil krkavce, když v tom ho uviděl poštovní holub. Zeptal se ho, jestli by mu náhodou nechtěl pomoci s roznášením pošty, že ho tu často vidí, a aby si to šli hned domluvit.
No, on se velice lekl, protože - jako většina lidí - si až doteď myslel, že zvířata mluvit neumí. A když už - tak proč zrovna zrovínka s ním!
Nakonec se však s holubem i s ostatními zvířaty spřátelí a bude mít novou práci -bude pošťákem v zoo.
Příjemné počtení !
Autor, ilustrátor: Ondřej Sekora
Autorka recenze: Andrea Šťástková
Určitě vás není málo, kteří viděli film Karlík a továrna čokoládu. Byl natočený podle stejnojmenné knihy od vynikajícího spisovatele Roalda Dahla. Od něj jsem četla také knihy Matylda, Danny, mistr světa a Jirkova zázračná medicína, o kterých si, doufám, povíme jindy.
Takže: byla nebyla jedna navenek opuštěná továrna, ze které ale pravidelně vyjížděla velká nákladní auta se zlatými písmeny „Wonka".
A byla nebyla jedna chaloupka, spíš zbořenina, kde žila rodina Bucketových - dvě babičky, dva dědečkové, maminka a tatínek a malý chlapec jménem Karlík. Žili tak chudě, že spali na společných postelích, často neměli co k večeři a nad Karlíkovou postelí byla díra ve střeše.
Karlík dostával každý rok k narozeninám tabulku čokolády značky Wonka, kterou strašně miloval.
A tento rok navíc měl šanci najít v čokoládě zlatý kupon, který tam majitel továrny, pan Willy Wonka, vložil. Kuponů bylo vlastně celkem pět - a světe div se: Karlík opravdu jeden získal !
Ty kupony do čokolád vložil sám pan Wonka a byly to vlastně pozvánky do jeho kouzelné továrny a zároveň poukazy na doživotní zásobu pamlsků. Karlík i ostatní výherci kuponů se do továrny vydávají, každý s nějakým příbuzným, Karlík s dědečkem Pepou.
Pět výherců je dost podivná směsice dětí, kromě Karlíka jde do továrny August Gdoule (pěkný tlusťoch), Veruka Saltini (zhýčkaná a rozmazlená), Miki Telekluk (pořád u televize) a Fialka Garderóbová (přebornice v karate a ve žvýkání žvýkaček).
Pan Wonka připravil pro děti spoutu překvapení, dobrodružství a zkoušek, při kterých se ukáže, jací doopravdy jsou. Po všech zkouškách zůstává Karlík a získává si srdce a dar od pana Wonky (a to už si přečtěte sami...).
autorka: Andrea Šťástková
Příběh od E.B.White ilustrovaný Garthem Williamsem byl inspirací i pro stejnojmenný film. Příběh je o pavoučici Šarlotě, která se rozhodne zachránit malé sele Wilbura před vánoční zabijačkou.
Celý příběh začíná na farmě - v kůlně - kde žije Šarlota s dalšími zvířaty - houserem, husou a housaty, ovcemi a koněm, který se bojí pavouků (a to je i můj případ ... ).
Kůlna a farma patří pánovi jménem Zuckerman, který má neteř Fern Arableovou. A právě ta, aby zachráila malé selátko, kterého by jeho maminka už nestačila uživit, odnesla malého Wilbura ke svému strýčkovi na farmu.
Pavoučice Šarlota se nikdy nikomu nelíbila, kůň se jí dokonce bál, jen malý Wilbur, který ji viděl zblízka a poznal ji, jí řekl, že je krásná a chtěl se s ní kamarádit. Proto se Šarlota rozhodla, že ho zachrání před vánoční zabijačkou. Provedla to tak, že vetkala do svých pavučin, že prasátko Wilbur je skvělé, úchvatné, oslnivé a skromné. A právě proto vzal pan Zuckermann prasátko na jubilejní ples, kde byl Wilbur vyznamenaný, a tím vlastně zachráněný před zabijačkou.
Pavoučice Šarlota na konci příběhu sice zemře, ale přežiije jejích 514 dětí, z nichž tři zůstanou u prasátka Wilbura a zbytek jsou vzduchoplavci, které odnese teplý vítr.
Knížku jsem dostala v dubnu 2007 po trhání mandlí - ze začátku jsem ji nechtěla číst, protože se opravdu trochu bojím pavouků, a nakonec jsem jako první vlastně viděla film, teď ji můžu ale jen doporučit (a také říct, že pavouci nejsou až tak hrozní).
Autorka: Andrea Šťástková
Knížku Vítek napsal spisovatel Bohumil Říha. Je to tlustá knížka a má tři velice dlouhé kapitoly. Ty se jmenují: Jak jel Vítek do Prahy, Vítek zase doma a Vítek na výletě.
V první kapitole se píše o Vítkovi, jak jel z Libice nad Cidlinou sám až do Prahy za tetou. Vítkovi bylo líto, že teta bydlí úplně sama a nemá ani jedno zvířátko. Za to oni jich mají strašně moc, protože jejich tatínek má sbírku zvířat. V Praze se Vítkovi ze začátku velice líbilo, ale potom z konce mu připadalo, že je tam velice dlouho. Vítek od tety dostal dvě nová trička, ale přesto byl velice zklamaný. Teta si toho po chvíli všimla a zeptala se, co tě trápí? Vítek odpověděl: Já bych radši nové kolo. Víš co, já ti ho přivezu až zase pojedu do Libice. A já ti dám zas pejska ano? Ano, řekla teta. Vlak už se měl rozjet, teta vystoupila a mávala Vítkovi. Vlak se rozjel, teta byla pryč a Vítek za chvíli usnul a probudil se až před Libicí. A tímto skončila první kapitola.
Ve druhé kapitole čteme, jak Vítek prožíval se svým nejlepším kamarádem Vlastíkem školu a čtvrthodinový výlet na výlet po řece Cidlině.
A v té poslední je psáno, jak s Vlastíkem jeli na výlet na koních a jak jeli na kole do jednoho městečka za Vítkovým strýcem, který je hajný, a vzali si od něho štěňátko pro tetu.
Spisovatel Bohumil Říha se narodil v roce 1907 a umřel v roce 1987. Od roku 1980 je nositelem nejvyššího ocenění za dětskou literaturu, ceny Hanse Christiana Andersena za celoživotní dílo. Napsal např.knížky Honzíkova cesta, O letadélku káněti a mnoho dalších.
Autorka: Markéta Stránská
Knihu Pipi Dlouhá punčocha napsala spisovatelka Astrid Lindgrenová. Mám Pipi strašně ráda!!! Když se Pipi nastěhovala do Vily Vilekuly, tak tam bydlela úplně sama. Ve vedlejší vile bydlely dvě děti, které se staly nejlepšími kamarády Pipi a jmenovaly se Tomy a Anika. Pipi žila ve Vilekule se dvěma zvířaty, opičkou panem Nilsonem a koníkem, který neměl jméno. Pipi tvrdila že její maminka je anděl a tatínek Král černochů. S tím tatínkem to byla pravda, ale s tou maminkou to bohužel nevím. Když Pipi odjížděla za tatínkem Králem Elfraimem Dlouhou punčochou, vzala s sebou i Tomyho a Aniku na ostrov Kurekuredutů. Tuto kapitolu mám z celé knížky nejradši.
V této knize je napsáno o spoustě dalších dobrodružstvích tří dětí, které mají asi deset let a žijí v malém městečku ve Švédsku. Čtení je zábavné a ještě se od Pipi naučíte spoustu nových slov. Víte třeba, co je nábosilka?
Něco o Astrid Lindgrenové:
Astrid Lindgrenová je známá švédská spisovatelka. Myslím že ji zná každý malý čtenář. Napsala strašně moc knížek, například: Děti z Bullerbynu, Kajsa Nebojsa, Mio Můj Mio, a mnoho dalších. Bohužel v roce 2004 zemřela.
Autorka: Markéta Stránská
Kniha je o osobě „já" a o „mém" sluhovi Saturninovi. To je člověk nesmírně duchapřítomný, vtipný a zcela oddaný svému pánovi. Dělá všechno pro to, aby on a jeho pán zažili dobrodružství jakéhokoli rázu, čímž je občas trochu nebezpečný. Děj se odehrává v reálném světě.
Jedná se snad o nejvtipnější knihu, kterou jsem kdy četl. Vypráví ji osoba „já". Při jejím čtení jsem dostával záchvaty smíchu (to i mí příbuzní a kamarádi). Moje oblíbená postava je doktor Vlach (zvláště když kritizuje přísloví). Je vhodná pro děti od 8 - 9 let až po důchodce. Podle mého mínění se jedná o jednu z nejlepších českých knih.
Autor: Kryštof Šeferna
Kája je malý, ale upovídaný kluk. Chodí do první třídy a říká, že jsou holky k ničemu, protože vždycky něco zkazí nebo když se jim ukáže housenka, tak začnou ječet. Kája bydlí v lese, jeho tatínek je hajný. A maminka se stará o dobytek doma. Nedaleko bydlí pánovic. Mají holku Zdeňu, ale ta vůbec nic nechce jíst. Ale Kája se rozhodl že ji vychová podle svého. Od té doby Zdeňa chce, aby za ni vždycky rozhodl Kája. Kája ji teď převychovává na kluka a docela dobře se mu to daří.
Tato knížka vypráví o dobrodružství Káji s kamarádkou Zdeňou. Knížka se mně moc líbila, protože je tam hodně legrace, ale najde se tu i něco i něco smutného.
Autor: František Háj
Ilustrace: Andrej Kováčik
Autorka: Markéta Stránská
