Rubriky
Karel IV. - diplomat
Tento článek je součástí celoroční soutěže o Karlu IV., kterou pořádá časopis S dětmi v Praze. Prolistujte si elektronickou verzi říjnového čísla časopisu a najděte na jeho stránkách linorytovou ilustraci, která se váže k tématu Karel IV. - budovatel. Obrázek si vytiskněte, vystříhněte a nalepte do soutěžní tabulky.
Kdo je diplomat ?
Diplomat je člověk, který jedná jménem svého jednoho státu se zástupci jiných států. V současné době má naše země spoustu diplomatů, těmi hlavními jsou velvyslanci. A Česká republika jich má po celém světě mnoho.
Ve středověku to bylo trochu jinak. Zahraniční politiku státu určoval král. Záleželo tedy hlavně na něm, zda bude jeho země reagovat na to, co se děje v jiných zemích, nebo zda se bude starat především o to, co se děje doma. Karel IV. byl diplomatem každým coulem, takže se o to, co se děje za hranicemi jeho říše, zajímal velmi aktivně.
Karlovy diplomatické schopnosti
Po svých předcích zdědil vlastnosti, které ho k vysoké politice předurčily. Uměl jednat, improvizovat, byl aktivní, nevadilo mu cestovat, byl rozvážný a prozíravý. Na základě svých zkušeností z mládí, které strávil ve Francii, Lucembursku a Itálii, se Karel navíc mohl pochlubit velkými znalostmi cizích krajů. Výhodu měl také v tom, že ovládal cizí jazyky, takže se bez problémů domluvil po celé tehdejší Evropě.
Karel používal rozum, nebyl cholerik s nezvladatelným temperamentem, jako například jeho otec Jan a celá řada jiných středověkých panovníků. Uvědomoval si odpovědnost vládce vůči zemi a poddaným. Rozuměl ceně života, jelikož byl takřka od narození obklopen smrtí blízkých příbuzných. Na vlastní oči poznal bídu a utrpení těch, kteří byli vystaveni válce nebo útisku vzpurného panstva či měst.
Náš tip: Velkorysá komiksová kniha Karel IV. - Pán světa
Karlovy diplomatické úspěchy
Často volil nenásilná řešení, pokud měl na výběr. Ovšem neváhal vytasit meč, pokud k tomu byl donucen. Věděl ale, že válka je vždy loterií s nejistým výsledkem. Proto dával přednost dialogu.
Karel ve své diplomacii prokázal velkorysost, a to často i ve chvíli, kdy byl úplným vítězem. Například v roce 1349 Karel vyšachoval svého protikandidáta ve Svaté říši římské Günthera ze Schwarzburgu tak, že mu namísto vyhlášení války navrhl jednání u kulatého stolu, kde mu za odstoupení nabídl velkorysé hmotné a finanční odškodnění. Když tento neúspěšný protikrál zanedlouho zemřel, Karel se účastnil jeho pohřbu, aby mu tak složil úctu. Díky takovému chování nikdy nenalezl protivníka, jenž by jej skutečně nenáviděl.
Karel také rozvinul sňatkovou diplomacii. To znamená, že svatbou s některou šlechtičnou získal území, které jí patřilo, a připojil ho ke své říši. Byl ženat celkem čtyřikrát. Výhodnými sňatky se mu navíc podařilo otupit nepřátelství s rivaly ve střední Evropě. Také svého druhorozeného syna Zikmunda Karel s předstihem zasnoubil s anjouovskou princeznou Marií, jež mu v polovině 80. let 14. století přinesla věnem Uherské království.
Karel IV. je spolu se Zikmundem považován za posledního velkého evropského středověkého politika, který si byl vědom odpovědnosti nejen ke svému království, ale také k ostatním zemím regionu i celé Evropě. Kdyby měla tehdejší Evropa více takových diplomatů, nečekala by jí v dalších desetiletích největší církevní a společenská krize ve středověkých dějinách, jež nakonec vyústila v sérii krutých náboženských zápasů. Ironií dějin je, že vypukly jako první právě v Čechách (husitské války), tedy v zemi, odkud Karel po celou dobu své vlády nabádal k míru.
Karel byl navíc také ochotný obětovat něco svého na obranu společných evropských hodnot.
Text převzat s laskavým souhlasem redakce S dětmi v Praze. Autorkou textu je Kateřina Hovorková, linorytovou podobiznu Karla IV. vytvořila Petra Cífková.
